RETRO: ŠANCE PRO BARMANA

07.03 | 13:31 BN
Pojďme se dnes poohlédnout o čtrnáct let dříve. Psal se rok 1996 a v Praze již rok měl otevřeno první koktejlový bar Bugsy´s, který nabídnul hostům bohatý výběr koktejlů, které byly spojeny s dosud nevídaným servisem a přístupem barmana k hostům. Téhož roku začal vycházet odborný časopis Bar&Man. Není tak náhodou, že celá strana patřila článku ŠANCE PRO BARMANA, který časopisu poskytnul majitel baru Václav Vojíř. Sice se článek "dožil" čtrnácti let od publikování, avšak není od věci si ho připomenout, protože je aktuální i v dnešní době ...
Než si něco povíme o koktajlech a barech v našich končinách, nebude od věci říci si, jak tahle dvě slova vznikla a co vlastně znamenají. To, že koktajl je míchaný nápoj a že bar je pult, na který ho barman postaví, ví kdekdo. Ale že slovem cocktails byli v Anglii osmnáctého a devatenáctého století označováni neplnokrevní koně ozdobení na ocase barevnými třásněmi a z nich pak přešel název na zdobené nápoje, či že cockale byly nápoje míchané na povzbuzení bojujících kohoutů a že mix vítěze pak pívali všichni po celý večer na jeho počest, to už tak známé není.

Foto/ Václav Vojíř dnes vlastní nejen Bugsy´s bar, ale i další provozy. Jedním z nich je i exkluzivní hudební klub Phenomen.
Bar je zase zkratka slova bariéra, kterou muži drinků používali v časech, kdy se jejich řemeslo rodilo. Zprvu se prý totiž nápoje připravovaly za jakýmsi paravánem (bariérou), kde měl hostinský klid a nikdo mu nekoukal pod ruce. Jak šel čas, barman potřeboval vidět na lidi a tak paraván snížil. Chtěl sledoval, co se děje v sále, ale neměl zájem, aby hosté viděli co a jak dělá. Navíc se mu nechtělo běhat s každým drinkem ke stolům, a proto z paravánu udělal takový vyšší stůl, zepředu krytý, aby se pod ním dalo skladovat zboží. Čím víc lidí chodilo, tím byl stůl delší, nikoli však širší. Tak tomu bývalo.

Doby ustrašených barmanů, třesoucích se před rvavými kovboji, jsou už naštěstí tytam a podobné situace jsou už dnes opravu výjimkou. Současné starosti barmanů jsou jiné, zvlášť u nás.
Barmanské řemeslo se může zdát prosté. Přečíst knížku, naučit se pár receptů, koupit pár lahví, otevřít bar a jízda může začít. Omyl. Takhle to jde možná v zemích, kde člověk přijde a koupí. A co v Čechách?
Chce-li někdo rozlévat - tu whisky, tu vodku či beton (Becherovka - Tonik), může být v pohodě. Takoví barmani jsou ale barmany jen tím, že se postavili za bar. Kdo by se chtěl stát opravdovým barmanem, měl by si uvědomit pár faktů. Třeba to, že i když má člověk patřičné vzdělání a barmanský kurz, těžko obstojí v krajích, kde z barmanů nenadělali dělníky u soustruhu, ale čtyřicet let je hýčkali nejrůznějšími novinkami a vymoženostmi, jak z oblasti surovin, tak z oblasti inventáře. A tak lze jen smeknout před těmi, kdo v dobách, kdy barman byl třídní nepřítel, nesli vztyčenou vlajku řemesla. Ale vystačí to dnes?
REKLAMA .........................................................................................................
........................................................................................................................
Všichni ti, kteří mají dojem, že jsou pýchou našeho barmanstva by měli vyrazit západním směrem, nejlépe až za moře. Budou-li mít štěstí, dostanou práci v opravdovém koktejlovém baru. Pozor, práci, ne zaměstnání. Tyto dva pojmy u nás dosud splývají v jeden.
Aby bylo jasno, v lepším baru se k míchání hned tak někdo nedostane. Každý barman si totiž drží svou "image", je na ni pyšný a nedovolí nikomu, aby jeho baru, byť třeba v dobré snaze, ublížil na pověsti. Začíná se obyčejně u pomocných prací. Ukáže-li někdo, že se práce nebojí a že umí být trvale příjemný a usměvavý, což je u barmana to nejdůležitěší, dostane po čase šanci. Jak ji kdo zužitkuje, záleží jen a jen na něm samém. A kdo obstojí, neměl by se vznášet v oblacích, mohlo by se totiž stát, že ho někdo z té výšky rychle sundá, neboť jak známo, nikdo není dokonalý.
Autor: Václav Vojíř, článek vyšel v časopise Bar&Man v roce 1996
Úvodní foto: Bugsy´s bar
(BN)