Praha – Doyen československých barmanů a barová legenda Antonín Truhlář v těchto dnech oslavuje své významné životní jubileum. Dne 7. srpna to je 90 let, co se narodil tento skvělý člověk a barman. „Ve své barmanské a profesní kariéře se setkal s mnoha kulturními i politickými osobnostmi, byl průkopníkem vyšší nápojové gastronomie v dobách jejího úpadku, učitelem mladých kolegů a dodnes je hrdým a nadšeným členem České barmanské asociace. Na důkaz toho věnoval CBA svůj autogram vrytý do šejkru a pamětní plakety. To se stalo základem myšlenky vzniku archivu materiálů z barmanské minulosti, aby tyto jedinečné a cenné artefakty neupadly v zapomnění a byly v moderní formě přístupné nám všem pro inspiraci i poučení“, vyjádřil se prezident CBA Aleš Svojanovský.

Antonín Truhlář se stal inspirací mnohých barmanů a na setkání s ním vzpomíná dodnes i známý barman a podnikatel Michael Tretter.

Kdy jste poprvé zaregistroval Antonína Truhláře a čím Vás oslovil?
S panem Truhlářem jsem se poprvé setkal v roce 1988 na mé první barmanské soutěži v Mariánských Lázních, kde byl jeden z technických porotců. V dalších letech jsem ho vídal celkem pravidelně v technických porotách na všech soutěžích, které v Čechách byly. Poměrně hodně času jsem s ním trávil při přípravě na mezinárodní soutěž Gastroprag 1990, kde byl součástí tréninkového týmu. Měli jsme spolu velké rozpravy o jeho působení za barovým pultem a já hltal jeho příběhy z nočního barového života. Pan Truhlář a můj otec jsou ti, kteří mne ovlivnili natolik, že jsem snil stát se opravdovým kvalitním barmanem.

Je něco, na co jen tak nezapomenete při setkání s ním?
Měl jsem zvláštní příležitost, kdy jsme spolu cestovali po zmíněné soutěži několik hodin vlakem a tam mi z ničeho nic řekl, že bych se měl držet svého solitérství, a že jsem barový rutinér, který když bude pracovat na svém barmanském talentu, tak se jednou stane významnou osobností Českého barmanství. To byla asi věta, kterou jsem potřeboval slyšet …

Jak vnímáte osobnost a zásluhy Antonína Truhláře?
Vždy jsem ho vnímal jako klidného člověka, který vždy v oboru ví, co je správně. Po boku pana Bohumila Pavlíčka se postaral o propagování našeho oboru jak v dobách totality, tak i poté. V podstatě je žijící legendou, která věnovala a podporovala celý život barmanství bez konkrétní zaujatosti. Vnímám ho jako člověka, se kterým jsem připíjel v Paláci kultury na uznání České barmanské asociace IBA v roce 1990. Vážím si ho nejenom jako barmana odborníka, ale i jako seriozního člověka, a to hlavně z důvodu, že se dokázal dlouhé roky starat o svou nemocnou ženu. Byl jsem svědkem při mé návštěvě na jeho chatě na Slapech v roce 1998, kdy skvěle balancoval mezi mou podporou s otevřením našeho baru a léčby své ženy. Zde jsem obdržel i jeho fotografie s jeho osobní pracovní účastí při večeři Louise Armstronga při jeho koncertě v Praze a mnoha dalších. Tenkrát mi ukázal a půjčil jeho originální mezinárodní barmanský pas věnovaný panem Rudolfem Slavíkem. Kopie fotografií a pasu zdobí stěny našeho baru od jeho otevření. Touto formou jsem se mu snažil vzdát uznání.

Dělá česká barmanská komunita pro Antonína Truhláře dostatek, coby velkou legendu, jeho odkaz?
Česká Barmanská Asociace je asi jediný subjekt v této zemi, který dokáže pokračovat v odkazu českých barových legend, myslím si, že by to měla být i její povinnost.

Co byste popřál Antonínu Truhlářovi k jeho významnému životnímu jubileu?
Vzhledem k tomu, že se nemohu účastnit osobně oslavy 90tých narozenin pana Truhláře a vztah s ním beru velmi osobně, tak mu alespoň touto formou přeji jen to nej ve všech ohledech a děkuji za setkání s ním a chvíle s ním trávené.

(BN)